“Objektivem zachycuji portréty, okamžiky a vytvářím vzpomínky. Inspirujte se na mém blogu tipy na výlety, cestování i kulturu.”​

Poslední dny mi, i přes častou většinovou skepsi, připadají české a slovenské filmy i seriály na poměrně kvalitní úrovni. Dokáží vzniknout výborná díla. Ráda bych vám zde několik, z mého pohledu, představila a inspirovala vás.

EMOTIVNÍ SERIÁL O VÝMĚNĚ DĚTÍ A OSUDECH DVOU RODIN – KUKAČKY

Seriál Kukačky se zabývá silným a nelehkým tématem – výměny dětí po porodu. Dvě rodiny, které zjistí po šesti letech, že jejich děti po porodu vyměnily. Nejhorší je, že rodiče se znají, ba naopak mají spolu i nevyřízené křivdy, které jdou skrz generace a navíc chlapcům je už šest let. V jejich věku už dost záležitosti vnímají.

Je opravdu zajímavé pozorovat, jak tuto situaci obě rodiny řeší a přemýšlet, jak byste řešili vy (raději ať se to nikomu nestane). Zároveň pozorovat, koho všeho se situace dotýká. Také se pak odhaluje, že každý z nich má nějaké kostlivce ve skříni a zranění, které jsou hodné vlastního vnitřního ospravedlnění a uvědomění…

Nutno podotknout, že herecké výkony dětí jsou naprosto senzační, protože osobně vím, jak je s dětmi náročné natáčet a ještě tak složité psychologické téma. Za mne úžasnou hereckou postavou je paní Remundová. Hraje a ztělesňuje “andělskou” maminku, která svou lásku doslova rozdává, snaží se ostatním pomáhat a nic za to nechce, což je… prostě skvělé. Přesně tak to má být, milovat své děti a umět odpouštět, i když to často není lehké.

Nicméně seriál umí bavit, zaujmout i rozesmutnět. Samotný vývoj situací i různá odhalení jsou zajímavá. Častokrát vám do hlavy zavane myšlenku, jak byste jednali na jejich místě vy. Vychází navíc z motivu reálné kauzy, která se v České republice odehrála (přesně vám ji zde nepopíšu, ale lze dohledat bližší informace na internetu).

Pokud máte rádi psychologické rodinné seriály, které vychází z reálného života, pak si myslím, že vás bude bavit. Navíc patří mezi nejsledovanější seriály poslední doby.

ROZPORUPLNĚ „DĚSIVÝ“ POLITICKÝ FILM – SVIŇA

Tento filmový počin byl natočen na motivy poměrně nedávné kauzy zavraždění investigativního novináře Kuciaka na Slovensku. Vzpomínáte? Pamatuji si, že to byla opravdu vyhrocená kauza a vražda, co vyvolala protesty po změnách.

Musím uznat, že je filmem povedeným a ukazuje, jak i na Slovensku umí vzniknout poměrně kvalitní filmová díla. Autoři se pustili na tenký led a snažili se odkrýt a ukázat, přitom nepřekročit příliš hranu, svinstva politicko – mafiánského podsvětí, které zneužívá své moci a svých chapadel… No a vůbec těmto kumpánům nepřijde normální například i znásilňování náctiletých dívek, které jsou ještě pod zákonem (což bylo ve filmu opravdu odporné) a to jen pro svou neukojenost, zhýralost a hlavně moc.

Film také ukazuje, jak může být politika prohnilejší, než si myslíme a jak snáze vznikají strany s politickým (podnikatelským) záměrem, ne – li nějakým „šaškem“ v jejich popředí, který jim dělá pouze prostředníka mezi nekalými úmysly. Moc také dovádí k šílenství a nakonec, a to jen snad se štěstím, vede k destrukci.

Po zhlédnutí filmu mně osobně bylo z toho smutno a cítila jsem se špatně… Takže co se týče zásahů do emocí diváka, za mě se opravdu povedl. A rozhodně nebude pro slabší povahy.

KRONIKA JEDNÉ DĚJINAMI VLÁČENÉ POHRANIČNÍ VESNICE – KRAJINA VE STÍNU

Toto filmové dílo režiséra Bohdana Slámy je kronikou lidí a jedné malé vesnice nacházející se v pohraničí, která byla poněkud často nepěkně vláčená dějinami třicátých, čtyřicátých a padesátých let. Ten, kdo pochází z pohraničí asi tuší, jak je myšleno ono vláčení a jaký mohl často život lidí v pohraničí, kteří nevěděli, mnohdy kam patří, být.

Hrdinové zde musí čelit nejprve nacismu a pak také komunismu. Každý z nich se s touto situací, přísliby dobrého žití a klidu, nebo naopak odporu a hrůzami vyrovnává po svém… Na všech se to však ošklivě podepíše. Někteří nakonec ze všeho vytěží, ale ve výsledku si téměř každý svým způsobem ušpiní ruce, zažije ztrátu blízkého i své duše a bolest, kterou nikdo z nich nezapomene.

Co se týče atmosféry dané doby, pak dle mého ji zachytili poměrně dobře. Člověku bylo chvílemi opravdu dost smutno z toho, co vše se tehdy dělo… Nicméně na to, že film ukazuje tři větší období a mnoho postav nedostalo tolik prostoru, jak by mohly, se povedl. Celou dobu je film jako psaná kronika, která se rozvíjí poměrně plynule s chvílemi, velmi vyhrocenými situacemi.

Za mě je toto téma, vzhledem k historii, dost náročné na zpracování a vnímám, že se pohraniční historii teď snaží filmaři věnovat pozornost… Ono historie nacismu a komunismu bude pořád podnětem ke ztvárnění, jak moc autentickým a pravdivým, to už je věc otázky, jelikož dostat mnohdy do filmu historii objektivním okem může být náročné, natož dostat tam vše podstatné i pravdivé.

Film je zpracovaný v černobílé barvě a za mě dobrá volba jednak proto, že díky černobílé více vyniknout podstatné věci a také proto, že dodává filmu temnější pochmurnější atmosféru.

Koho zajímají válečné dějiny, dějiny pohraničních vesniček nebo celkově historie, mohl by si přijít na své a obohatit svou sbírku filmografie. Ačkoliv jde o těžké téma, film si zaslouží pozornost.

LÉČITEL NEBO BLÁZEN? – ŠARLATÁN

Další snímek, který si zaslouží pozornost a řadí se mezi významné snímky kinematografie je Šarlatán. Pro někoho může jít o rozporuplné filmové dílo, avšak Šarlatán je inteligentní životopisné drama režisérky Agneiszky Holland. Kdo zná filmy této režisérky, ten si příjde určitě na své.

Ve filmu sledujete strhující drama člověka, obdařeného vyjímečnými schopnostmi léčit na pozadí událostí, které jeho práci také ovlivnily. Filmový příběh je inspirován skutečným osudem léčitele Mikoláška, který si získal velkou pozornost, a obracela se na něj spousta lidí, aby jim pomohl. Mezi jeho zákazníky byli i lidé z různých společenských postavení a osobnosti z politického světa. Nebyl lékařem, byl to bylinkář, který měl až neuvěřitelnou schopnost odhadnout problémy. Setkával se ale i s častým skepticismem a nedůvěrou. Je totiž neuvěřitelné, aby někdo, kdo vás vidí poprvé, hned věděl, co se ve vašem těle odehrává…

Nicméně jak to tak bývá, člověk obdařený neobvyklými schopnosti může strádat v obyčejném životě a bojovat sám se sebou a démony, které ho provází, až zatemňují mysl.

Jeho práce byla také spásou, aby se ochránil před sebou. Touha léčit a být nejlepší vedla až k samotné destrukci i samotě. Film je nabitý jak emocemi, úspěchy, tak i přešlapy a scénami, při kterých jsem odvrátila zrak a byla v šoku. Je zajímavé pozorovat jak něco, co tolik milujete, vás může ničit. Jaký má na to vliv i společnost a dobové událostí, při kterých se ukazují charaktery.

Myslím si, že se film povedl a každý si tak může najít své… emoce i myšlenky. Pokud máte rádi životopisné psychologické filmy a rádi u nich přemýšlíte, pak doporučuji.

MODERNÍ, AKČNÍ A TRIKY NABITÁ POHÁDKA – PRINCEZNA ZAKLETÁ V ČASE

Princezna zakletá v čase není filmovou pohádkou, na jakou jsme zvyklí. A rozhodně se nedrží ve všem tradic. Příběh sám o sobě je vcelku tradiční – o lásce a boji s kletbou, která vždy jde nějak zlomit a kde opět zvítězí láska. Hlavním tahákem pohádky je její vizuální, filmové zpracování a využití triků i animací, které v našich pohádkách rozhodně nejsou časté.

Příběh je o princezně, kterou od narození doprovází kletba, jež se stane skutečnou, když dovrší princezna své dvacáté narozeniny a zapadne Slunce. Až zajdou sluneční paprsky a princezna se druhý den probudí, zjistí, že je uvězněná v čase.

Vtipný motiv opakujícího se dne baví ale mnohem zajímavější je vývoj a přístup hlavní hrdinky. Můžete si všimnout v podstatě obrácení rolí. Tentokrát musí kletbu zlomit samotná hrdinka a závisí na jejím přístupu. Pomoct ji v tom však muže její přítelkyně a nápadník. Princezna ale hlavně musí sama v sobě najít lásku, která je klíčem k vítězství. Díky mnohým vtipným momentům a akcím, se tak pohádka stává dobrodružnou komedií.

To, co by vás mělo výhradně zaujmout, je netradiční filmové zpracování, využití triků a spojení hudby i akce. Nebudete totiž sledovat pohádkovou klasiku.

Kdo chce vidět netradiční pohádku nabitou akcí a s netypickým vizuálním zpracováním, určitě si zapište do svého seznamu.

Tak, uvařte si kávu, čaj, nebo si dejte něco ostřejšího, zkrátka dle chuti a pusťte si jeden z filmových tipů, který jsem vám dnes naservírovala. Určitě to není poslední blogový článek, ve kterém vám za sebe doporučím ty nejzajímavější filmové „kousky.“ 🙂