“Objektivem zachycuji portréty, okamžiky a vytvářím vzpomínky. Inspirujte se na mém blogu tipy na výlety, cestování i kulturu.”​

Máme nádhernou planetu a tolik krás na jedné zemi. Za těmi horskými nemusíme například až na Himalaje (i když i tam se chci jednou podívat), ale co tak třeba navštívit Polské Slezské Beskydy? Jsou skoro přes kopec, alespoň pro turisty z Moravy a Slezska. Podívat se na pohoří, co se od těch českých v mnohém liší, a kde se můžete kochat i vidět třeba až vzdálené Tatry?

V mém dalším pokračování z deníku „horalky turističné“ jsme se s přítelem vydali na jednu, menší, trasu do Polska, dokud nám ještě ty hranice nezavřeli. Každým dnem se to mění a člověk nikdy neví, že?! A jako cílový bod jsme zvolili Malinow, Malinowskou skálu a při té cestě i Jaskiniu Malinowskou. Tentokrát jsem s sebou vzala i fotoaparát, a kombinovala tak focení na mobil a foťák.

ZAČALO TO LEHCE NEBEZPEČNĚ, ALE DOJELI JSME

Začnu netradičně, povídáním o příhodách z rána. Naše ranní cesta, a výjezd z domu, byla trochu o nervy. V Ostravě nám autíčko hlásilo, že má slabý tlak v pneumatikách, zrovna den předtím přezutých. Což není dobré znamení. Museli jsme proto hledat nejbližší benzínku a kompresor, abychom dofoukli, vyrovnali a zkontrolovali. Modlila jsem se, ať je vše v pořádku, a že na místo dojedeme. Počasí totiž slíbilo nádherný den, takže by mě opravdu hodně mrzelo, kdyby plán selhal. Nevzdali jsme to a naštěstí se ukázalo, že pneu budou v pohodě. I když jsme byli nervózní, než jsme dojeli až na konec Ostravy. Kvůli zdržení jsme začali přemýšlet, jak původní trasu upravit. Cesta na místo přes hranici trvá autem něco přes hodinu a půl.

Hlavním motorem, abychom na místo dojeli rozumně, byl čas, protože jsme zpátky nechtěli jít za tmy. Před námi krásně svítilo slunce a za zády jsme nechávali mračna, co se hnala nad Ostravu. Ideální!

Myslela jsem si, že na cestách potkáme spousty řidičů a trochu jsme byli nervózní z přejezdu do Polska ale ono ticho po pěšině. No jo, neděle ráno, všichni ještě spí. 😀

Po cestě jsme mohli pozorovat ranní mrazíky a mlhu, držící se při zemi. Jak prohlásil můj přítel: ,,Jo, je vidět, že už začíná zima. Brr.“ Bohužel fotku jsem nestihla udělat. Taky jsme, zvláště po příjezdu do Polska, viděli na cestě mnoho cyklistů. Nevím jak vy, ale když jedu autem a vidím jet cyklistu, mám vždycky chuť otevřít okýnko a plesknout dotyčného po zadku. 😀

STARTOVACÍ MÍSTO A PRVNÍ VÝHLEDY

Už jsme se konečně blížili k našemu startu. Projížděli jsme Wislou, kde prohlásil můj muž: „Kašlem na hory a jdeme na wellnes ne?!“ Kéž by to tak šlo, ale hold Covid… Při výjezdu na parkoviště, odkud jsme vycházeli, jsme projížděli pěknými serpentinami a okolo nás se mezi stromy ukazovaly výhledy. Jediné, co, alespoň mě, často zamrzí je, že nejde zastavit a po cestě výhledy vyfotit.

Dojeli jsme konečně na místo určení – BIALY KRZYZ, a nestačil se divit. Parkoviště už téměř plné. Takže bylo jasné, že to až tak klidný výlet poloprázdnou krajinou nebude. Útěcha však byla, že z daného místa se dá projít i na lehčí trasy s kočárky., to znamená, že davy turistů nemusí jít jen naším směrem. Hned na startu jsme málem zabočili špatně. Cestička, kudy jsme měli jít, byla tak nenápadně schovaná a nás táhl dav. Musíte projít kolem aut a chatky takovou nenápadnou trasou, co vede do lesů po zelené.

Už na začátku trasy, jen co vyjdete pěšky kousek nahoru, se za vámi vyjeví krásná panorámata!

CESTA K ROZCESTÍ – NA MALINOW – K MALINWOSKÉ JESKYNI

Cesta na horu mezi lesy měla své osobité kouzlo. Celou dobu jdete trasou mezi stromy, až dojdete k rozcestí Malinow. Tady se mi přítel ztratil a vybočil z trasy. Tak jsem šla hned za ním, že kam to jako jde a bum! Ono se tam dá nejen krásně zašít před kolemjdoucími turisty, ale když najdete pěkné místečko, tak se vám otvírají obzory, které vás, v lepším rozhledu, čekají nahoře a nalákají tak o to více na vrchol. Hlavně jsme chtěli na chvíli zastavit a trochu utéct od všech těch lidí, protože po cestě jsme jich potkávali stále dost.

Podle rozcestníku a dále po zelené jsme došli až k otevřenému obzoru, kde už se na nás tyčily vrcholky hor okolo. A když se ohlédnete za sebe, uvidíte vrchol hory MALINOWKA, přes který se k obzoru dostanete. Na pravé straně uvidíte šipku k jeskyni, ke které musíte sejít kolem Malinowky a kousek popojít níže. MALINOWSKÁ JESKYNĚ je v podstatě v zemi a musíte tam slézt po žebříku. Bez čelovky ale nedoporučuji. Já tam upřímně nešla (asi strach ze tmy a úzkých prostor :D) a hlídala jsem tak batohy venku. S batohem se tam taktéž leze hůře. Tak jsem poslala může s mobilem na průzkum. Po chvilce vylezl nadšený, s fotografiemi a úsměvem od ucha k uchu a tvrdil, že je to opravdu super zážitek. Pro dobrodruhy doporučujeme!

Mezitím co byl můj muž v jeskyni, jsem si vytáhla z batohu foťák a zachycovala ty hezké přírodní scenérie okolo mě. Posuďte sami!

Po krátke pauze a focení jsme se vydali dál a vyšli stejnou cestu zpátky k ukazateli nahoru a vydali se rovně z kopce dolů. V dálce už jsme mohli vidět Malinowskou skálu a hřebenovku. Náš cíl jsme měli na dosah. Můj muž byl ze mě celou cestu trochu na trní, jelikož jsem pořád zastavovala. Tak ono jedním z mých cílů výletu bylo právě focení, abych vám měla co ukázat! Ty výhledy okolo, panoráma a přírodní úkazy vás zkrátka nenechají jen tak, musíte zastavit a kochat se!

KONEČNĚ NA VRCHOLU!

K našemu cíli jsme si ještě jednou dali do těla a to do prudkého kopce. Tady už se nahrnulo lidí mnohem více, protože cesta byla užší, a protože mohli přiházet ještě z jiné trasy, než kterou jsme šli my.

Po výstupu na vrchol nás čekalo milé překvapení. Úžasný otevřený rozhled do okolí na veškerou tu hornatou nádheru a znamenitá panorámata (níže se dočtete, kde všude je vidět a na co)! Než jsme došli k cílovému bodu, tak jsme si zašli kousek na travnatou pláň a objevili tak bomba místečko, kde nikdo nebyl. Uvelebili jsem se k focení a svačině. Já se hrdinsky postavila na jeden nestabilní pařez, abych měla lepší nadhled na focení, až se to stalo. A co přesně? Asi takto… Říkám svému muži: „Miláčku pojď, vyfotíme si selfie.“, sotva jsem se otočila a šup, podklouzly mi nohy a já si úspěšně nabila zadek. Kdyby mě tak někdo viděl… ještě že to přežil foťák! 😀

Výhledy na vzdálené Tatry a dokonce i Malou Fatru a spousta dalších vrcholů i bodů, to vše na vás nahoře čeká! Světelné podmínky a počasí nám opravdu přálo. Při pohledu na mohutný skalní blok, tzv. ikonu vrcholu (o něm více níže), která byla naším cílem, jsme se zděsili. Jak poznamenal v tu chvíli můj muž: „Důležitá poznámka tripu, je tady Poláků, jak hnědé hmoty při průjmu.“ No, nebyli tam jen Poláci, i dost našich krajanů, ale měl ve skrze pravdu. 😀

Vrchol hory je známý také tím, že těsně pod vrcholem Malinowské skály najdete poměrně velké přírodní skalisko. Patří mezi největší i známé skalní útvary Slezských Beskyd a sahá do výšky pěti metrů. Podle turistických informací se dočtete, že je budován godulským pískovcem, který se vyskytuje jen ve Slezských a Moravských Beskydech. Věřím, že když není na vrcholu dav turistů (a vy nemusíte čekat v řadě, abyste se na skalisko dostali), působí mnohem kouzelněji a navíc si z něj i lépe vychutnáte výhledy a atmosféru místa. Je lepší si vybrat klidnější den, nebo pokud je možnost, vyrazit mimo víkend.

KDO HLEDÁ, NAJDE, ALE MOŽNÁ TAKY NE!

Podle mapky můj muž objevil malinkou jeskyni – JASKINIA MIECHARSKÁ. Můžete pak vidět na mapce trasy níže. Byla to malá zacházka, ale přes kluzké kameny, kudy tekla voda. My se ji přesto vydali najít. Rádi totiž zkoumáme vše zajímavé. 😀 Nicméně je tak šikovně schovaná, že jsme ji neobjevili. Jakby taky ne, když se jedná o malilinkou jeskyňku, což jsme si později zjistili na Wikipedii. Tak alespoň na fotce z Wikipedie ji sem dám, kdybyste se chtěli při cestě na ni jít přeci jen mrknout.

ZPÁTKY KOLEM MALINOWKY A SE ZAJÍMAVOSTMI PO CESTĚ

Zpáteční cestu jsme zvolili jako obchůzku okolo hory Malinow, abychom si celý trip zpestřili. Před námi se po cestě ukazovala panorámata zahalená mraky, což mělo své kouzlo. Až do půlky trasy jsme oproti předešlé nepotkali skoro nikoho. Od druhé půlky jsme ale potkávali samé “rekreační” turisty a kolikrát nás překvapilo, koho a co… Například jedno polské děvče, které si na hory na obojku táhlo kočku. Upřímně mi té kočky bylo líto. ,,Kočka na hory?! Cože?” Nestihla jsem ji však vyfotit, asi nejspíš dobře. Údolí a příroda okolo, i proměňující se stromy a ráz krajiny, byli působivé. Tu rozmanitost na horách musíte zkrátka ocenit.

Na konci naší trasy už jsme potkávali lidí, jako… ehm, a tak jsme jen zírali, kde a jak se dá všude parkovat. Když není místo, tak si ho prostě vytvořte, třeba i v zatáčce! 😀 Je dobře, že jsme přijeli v rozumný čas. To určitě doporučuji, pokud se zde vydáte.

NĚKOLIK TURISTICKÝCH INFORMACÍ O MALINOWSKÉ SKÁLE:
Malinowska Skala se řadí mezi významné vrcholy Slezský Polských Beskyd. Naleznete jej zhruba mezi vrcholy Barania Gora a Skrzyczne. Má výšku 1 152 m.n.m. Z tohoto vrcholu na Skrzyczne je to asi 1 h chůze a na Baraní Goru cca 2 hodiny chůze, kdy záleží na vašem tempu. Ze skalisek vrcholu Malinowská skála se vám před očima rozprostírá výhled na Skryczne, nejvyšší horu Slezských Beskyd a další vrcholy, například směrem na jih dohlédnete až na Kysucké Beskydy a Tatry. Severovýchodním směrem ale uvidíte trochu omezeně.  Jihovýchodně pak můžete, za dobrých podmínek, vidět hřbet Magueky Radziechowské a za ním Oravské Beskydy vč. Babí Hory a již zmíněná, část Tater a Malé Fatry.

SOUHRN TRIPU:
  1. Trasa: Bialy Krzyz – Malinow – – Malinowská jeskyně – Malinowské skály – a kolem Malinowky zpět na Bialy Krzyz
  2. Ušlých zhruba 15 km terénem, kde se střídá rovinka se stoupáním.
  3. Malinowská skála = 1 152 m.n.m.
  4. Náročnost – 50% – 60%. Zvládne to i méně chodící turista. Šlápnete si hlavně z počátku, pak už je cesta mírnější, a pokud se nevrátíte stejnou cestou, tak úplná pohodička.
  5. Cena parkovného – 0 Kč ale doporučuji vyjet rozumně, abyste měli místo na stání.
  6. Délka výletu a trasy cca 5 hodin pomalým tempem, svižným bych řekla tak okolo 3 h i méně, záleží, jak rychle půjdete.
MAPA NAŠÍ TRASY
ZÍSKEJ MAPU TRASY

PŘEČTI SI DALŠÍ ČLÁNKY S TIPY NA SUPER TRASY