“Objektivem zachycuji portréty, okamžiky a vytvářím vzpomínky. Inspirujte se na mém blogu tipy na výlety, cestování i kulturu.”​

Kdo miluje hory jako já? Kdo miluje divokost přírody hor, jejich autentičnost, nebezpečnou stránku a přesto krásu i majestátnost? Tak ten by si určitě neměl nechat ujít dokument K2 – VLASTNÍ CESTOU. Příběh ženy, matky, manželky, která se vydala několikrát na nebezpečný výstup na velmi nebezpečnou horu K2, kde ročně zemře mnoho lidí.

Dokumentů o zdolávání Himalájských hor, konkrétně K2 je natočených mnoho. Každoročně se ji snaží zdolat hodně horolezců a ne každému se to nakonec podaří. Častokrát se jedná o cestu na smrt. Tento dokumentární snímek ale nevypovídá jen o nebezpečném výstupu a překonání dalšího vrcholu, ale o odvaze, pro někoho spíš nepochopitelné, ženy, matky, která se rozhodla si plnit své sny i přes závazky, které ji doma čekají. 

Klára Kolouchová totiž jako první Češka překonala před lety Mount Everest a jako první Češka a teprve dvacátá žena světa vystoupala i na druhou nejvyšší horu K2. Její dokument mezi diváky nese rozporuplnou otázku: „Statečná, či sobecká?“

Hrdinka dokumentu je totiž ženou, matkou, manželkou a přes jisté rodinné povinnosti i vazby, si plní své nebezpečné sny. Sny, ze kterých se nemusí vrátit domů. Někomu může její jednání připadat sobecké, jinému obdivuhodné. Pro mě však patří mezi ty odvážné a obdivuhodné ženy, které zdolávají vyšší vrcholy než běžný turista a dokáží překonávat svůj strach. 🙂

Výstup na K2 vyžaduje nejen mnoho fyzické zdatnosti a odolnosti, ale je hodně o mentální práci i psychice. Příprava bývá nesmírně důležitá a probíhá celoročně, nikoliv během pár týdnů. Bez důkladné přípravy to nelze uskutečnit. Dojít sotva pod vrchol bývá otázkou štěstí a hlavně vlastních sil. Pohybujete se totiž ve výšce, kde je navíc méně kyslíku a nepříjemná, silná zima. Všechny tyto pocity, situace a vnímání ve svém dokumentu Klára popisuje dosti pěkně. Dává nám možnost nahlédnout i do přípravy, která se netýká jen jí samotné. Na tuto cestu musí připravit celou rodinu, zvláště své děti, které vnímají, že jejich maminka se vydává na nebezpečnou túru. Ona sama často bojuje s pocity viny, když odjíždí a nechává své děti i manžela doma. A to je ona otázka, která se v dokumentu řeší, je sobecká anebo naopak odvážná?

Často na ni, daleko od domova a při výstupu, dopadají myšlenky, co by bylo, kdyby se nevrátila. Na druhou stranu se snaží myslet a jednat tak, aby se vrátila. Možná působí jako blázen ale v dokumentu naopak hodně ukazuje svou lidskou stránku. V situacích, kdy už šlo i do tuhého a hrozila možnost, že by se nemusela vrátit živá, dokázala vše stopnout a zachovat rozumnou hlavu.

Dokument vám nejen ukáže, jak vypadá příprava na takový výstup, ale co to vše obnáší, než na výstup odletíte. Kolik sebeobětování příprava stojí a jak pak samotný výstup i situace na horách i v táborech vypadají. Zachycuje nádherné záběry z výšky, které spatřit na živo musí být opravdu silným zážitkem (pro ty, co milují hory bezpochyby). Dá vám nehlédnout do mysli a pocitů samotné Kláry. Odhalí její pochyby, její motivace. Ukáže, jak bývá K2 zrádná a jaké to je stanout na vrcholu. Ano, takových dokumentů již vzniklo mnoho, ale tento je přesto jiný. Možná hlavně proto, že na výstup se nevydává skupinka mužů anebo není jen o hrdinovi muži, ale ženě, která se řadí mezi jednu z mála (hlavně Češek), leč napotřetí, výstup zvládla a přežila. A u které se její aktivita a jednání pro mnohé zdají rozporuplné než obdivuhodné.

Někteří jí tyto činy mají opravdu za zlé a tvrdí, že by měla být doma. Má přece děti. Ona sama však s těmito myšlenkami i okolím bojovala. Občas také propadla pocitu sobeckého jednání. Když je však ve vás vnitřní touha (a každý určitou má), ten sen (a sny máme každý) nesnadno se jej chcete vzdát. Ona do toho šla i s vědomím, že se jedná o vysokou cenu nejen pro ni. Kdyby zemřela, je to pro děti obrovská ztráta a to ona tehdy věděla. Klářiny děti vás i přesto všechno ohromně překvapí, jak jsou silné a dokáži svou mámu podpořit. Dokáží ji v tak mladičkém věku chápat i přesto, že to pro ně nebylo lehké přijmout. O to více mě to dojalo. Já osobně na jednu stránku spíš Kláru obdivuji za to, co dokázala, jak to zvládla, a následně obdivuji její děti, jež to zvládly s ní!

Co se týče techniky natáčení dokumentu, která se mi osobně líbila, tak kameraman s Klárou natáčí jen do základního tábora, ale když vystoupá výše, kam už mohou jen zkušení “šerpové” a oni horolezci, natáčí Klára zcela sama. V tomto ohledu se dokument stává více autentičtější a (alespoň pro mě) emotivnější. Navíc milovníky hor, mezi které spadám, ty krásné záběry, zejména z vrcholu, opravdu uchvátí!!!

Shrnu –li to, tak hlavni pointou filmu není tedy jen samotný výstup, ale hlavně horolezkyně Klára a její rozpoložení. Ukazuje nám její postoje a hledání toho proč? Proč to dělá? A také onen rozpor, rodina a hory, kterého si je také vědoma… Za mě osobně dokument doporučuji. A co se týče odpovědí na různé otázky? Tak ty si už musíte najít spolu s Klárou v jejím dokumentu sami. 🙂


Na závěr vám sem přikládám jednu krásnou citaci z knihy – Hory v hlavě (mám ji rozečtenou a vřele doporučuji), která se k tomuto dokumentu opravdu hodí:

Myslil jsem na tu nepřekonatelnou vášeň, jež nutká lezce podnikat strašlivé výstupy. Žádný příklad je neodradí… vrchol dovede přitahovat touž neodvratitelnou silou jako propast. Théophile Gautier, 1868

PŘEČTI SI DALŠÍ ČLÁNKY NA BLOGU