Vyberte stránku

Dlouho jsem nenapsala ani řádek, tak jsem si říkala, že zkusím zase sepsat pár životních mouder. Není na to poslední dny vůbec prostor, abych psala. Musím čas věnovat jiným věcem, které jsou prioritami posledních měsíců, ale dnes se našla chvíle předat myšlenky. Předávání myšlenek mě baví, protože jako má každý nějaké koníčky na uvolnění a pro radost, tak jeden z nich je pro mě konkrétně psaní.

Vnímejme vlastní pocity, své já a dívejme se kolem sebe. 🙂

Nedávno jsem viděla na LinkedIn moc hezký citát: „Spěcháte – li, budete jistě v cíli dříve, avšak za cenu, že jste stovky věcí přehlédli.“ Musím s citátem naprosto souhlasit. Na některé věci se vyplatí počkat, u některých vyloženě nespěchat a vůbec neběžet „maratón“ v životě, ale pracovat bedlivě, mnohdy pomalu, jindy rychleji a mít oči otevřené. Spousta záležitostí a životního poznání, či pochopení přichází v pravý čas. Nastane zlom, který bychom si předtím ani nedokázali představit a jak říká jeden můj přítel: „K některým věcem musíme dozrát.“ A já souhlasím. Někdy nechápete, jak se vám dokáže během několika dní anebo měsíce převrátit život úplně jiným směrem. A vy se zpětně ohlížíte a uvědomujete si, že přišel správný čas a ačkoliv jste před měsícem řešili, co dál a byli třeba z toho nešťastní, tak se vyplatilo to vydržet, nevzdat a počkat si. Někdy opravdu moc spěcháme a přitom přehlédneme tolik věcí.  Jenomže ne vždy dokážeme vidět skrze mlhu a naučit se mít oči otevřené. Naslouchat převážně vlastní intuici a sami sobě není jednoduché a je to běh na delší trať. Stojí však za to!

Zkuste si někdy sami sednout a vnímat, jak se cítíte, když máte někam jít a nejste si jistí, zda tam jít chcete. Co to s vámi dělá, co vám říká rozum a intuice. Jsou to dvě rozdílné věci, které často nespolupracují. Někdy nás intuice opravdu navádí, ale my ji skrze rozum přehlížíme. Jednou mi jeden člověk řekl, intuice je více než rozum, protože ji máme už od doby, co vznikalo lidstvo, mají ji i zvířata. Nesouhlasím, že je to více než rozum, ale souhlasím, že je velmi podstatnou pro nás! Zkusme ji naslouchat, ale nezapomínejme i na rozum.

Stalo se mi několikrát za poslední dobu, že jsem jednala intuitivně a vyplatilo se to. Poslechnout své pocity a zareagovat, jak mě navádí. V tu chvíli se vyhrocené situace vyřešily pro mne naprosto nad očekávání. A abych se vrátila k onomu času, nespěchání, je pravda, že i v tomto v nás promlouvá intuice. Lidé často neumí naslouchat sami sobě a už vůbec neumí pozorovat, dívat se kolem sebe. Mít oči otevřené.  Pak nechápou a ani nemohou příliš chápat.  Nemají oči a mysl otevřenou. Jsou „slepí“ hlavně sami k sobě.

Kdo je více svobodný než ten, který je sám sebou a má mysl otevřenou?

K těmto všem jednáním a myšlení musíme dospět postupně. Musíme chtít dospět. Naslouchejme vlastní intuici, nespěchejme, nechme některé věci dozrát, dejme jim prostor a mějme oči otevřené. Posune nás to hlavně vnitřně. A ano, snadno se píše, hůře koná  ale právě proto je důležitá trpělivost a čas. Přesně pro tohle potřebujeme nespěchat a pracovat postupně. Staneme se svobodnější a spokojenější. Protože budeme vnímat sami sebe, své vnitřní já. Člověk je svobodný také tehdy, pokud je sám sobě nejlepším přítelem, jedná převážně dle sebe (ano, nelze aplikovat na všechno a vždy, například v práci apod., ale myšleno obecně hlavně pro nás samotné) a naslouchá sobě.

Takže tedy jen krátký soupis několika hlubších myšlenek, které už někteří z nás aplikují a znají, jiní o nich třeba jen ví a jiné ani nezajímají, nebo je pouze přehlíží. Ale naslouchání sobě znamená také dělat věci podle našich pocitů a proto, že nás baví navzdory okolí, které je vždy nepřijímá kladně a vnímá jinak či vyvrací, i když jde někdy o kritiku objektivní (narážím na tu neobjektivní). Ale život je taktéž hlavně o nás a naší spokojenosti. A tyto myšlenky nejsou sobecké, protože myslet na sebe je zkrátka nutné i lidské, ale i přesto nezapomínat brát ohledy na druhé. Jde o vyváženost a hlavně ne vždy se vyplácí spěchat…