Vyberte stránku

Znáte ten pocit, kdy máte své oblíbené oblečení nebo boty, a chcete je nosit co nejdéle? Časem se však tyto věci roztrhnou či zničí, a je potřeba výměna, i přesto, že nechcete?!

Podobné přirovnání a postup se dá aplikovat i v životě. Týká se zejména vztahů. Často se snažíme držet lidí a skupiny, kde jsme zkrátka jen zvyklí a nechceme nic měnit. Problém nastane ve chvíli, kdy se v této společnosti něco pokazí a rozcházíte se. Kolečka, s nimiž bruslíte, vám ujíždí jinam a stávají se ojetá. Vy ale přece nechcete vyhodit ty kolečka, protože prostě už jste na ně navyklí. Protože na nové si zase musíte znovu zvyknout a jsou jiné. Změna je pro vás šok. Jenomže tu změnu občas potřebujeme všichni! 

Seděla jsem takto na balkóně s kamarádem a rozjímali jsme nad našimi dosavadními životy, co nám to dalo a co, respektive koho, vzalo. Člověk má chvílemi takový smutný, melancholický pocit, kdo už jeho život nesdílí a co už je pryč, ale potom si uvědomí, a na to přijde časem, že vše je správně. Pokud odejde někdo ze života, pak proto, aby v něm nastal prostor pro někoho, kdo nás může zase někam posunout a dát nám obohacení. Věřím, že každý člověk v našem životě hraje důležitou roli, ať už nám předává pozitivní emoce, poznání, či zážitky, nebo ty negativní, jsou zkrátka pro nás potřební. Někdy nerozumíme tomu, jak se všechno kolem nás semele a jsme z toho v první moment opravdu překvapení až vyjevení, ale čas postupně odkrývá důvody, proč se to stalo.

Každý zážitek by měl člověku něco přinést a nakopnout jej kupředu. Šlapeme v botech, které se časem opotřebují a je dobré je vyměnit za nové, posunout se. Život je vývoj a nikdy to nebude stály proces, který se teď zastavil a bude stát. Jenomže my se často změn opravdu bojíme, není jednoduché najednou vyměnit a odložit něco, na co jsme tak zvyklí, ale pak pochopíme, že výměna je už více než potřebná. Dospějeme a zjístime, že je možná dobře, že ty a ty lidi jsme ztratili. Neměli být s námi, měli nás jen chvíli vést. Stává se to ve chvíli, kdy začneme nalézat sami sebe a chovat se tak, jak chceme my, jací jsme. Mnoho lidí kolem nás tyto změny neunese. Přijde kritika: „Podívej, jak se chováš? Ježiši, s tou už se bavit ani nejde! Nejradši bych jí… Panebože ta je dětinská. Co si o sobě myslí, změnila se!“ A  tak dále, tak dále. Ale na druhou stranu člověk, který najde sám sebe a pochopí své vnitřní já, alespoň z části, pak začne přitahovat ty, kteří s ním jdou podobnou cestou a podobnými kroky a uvědomí si, že je to tak správně.

Kráčet v nových botách se vyplatí. Změna je potřebná.

Všechno tohle nám ale neukáže život hned, vyjeví to časem. A my najednou pochopíme, jak do sebe všechno zapadá a jak moc je pak důležité, ne li příjemné, vyměnit staré boty za nové a nebát se zase kráčet ku předu. Kráčet s novými zkušenostmi, poznáním a vedle těch správných sparing partnerů pro život. Protože každý člověk touží po jednom, být šťastný, ale šťastný může být jedině, pokud příjme sám sebe, byť sice při tom ztratí několik lidí, ale i to je správně. Odejdou nesprávní a přijdou ti správní, s nimiž lze zase prošlápnout „nové boty“. A možná najdeme i takové, které nám, aniž sami chceme, ukazují životní směr.

Najít přátelé, kteří vám rozumí pomalu i beze slov, je nepopsatelné a pro život důležité, protože každý člověk chce být pochopem, milován, respektován a přijímán. 🙂