Vyberte stránku

Člověk, jak se říká, je často odrazem svého okolí a pěti nejbližších přátel.

Ač chce, nebo nechce, je mnohdy člověk svázán názory tohoto okruhu lidí, ve kterém stále krouží. Jelikož nechce narušit koloběh přátelství a okruhu lidí, nechce vybočovat, zůstává dál a snaží si často namluvit, že to tak má být. Znamenalo by to pro něj vystoupení z „komfortní“ zóny a třeba i bolestný rozchod. A ne každý rád vystoupí ze svého komfortu. A rozhodně nikdo nemá rád zklamání a bolest. Vystoupí – li však a zkusí dělat něco, co mu ono okolí příliš neschvalovalo, tiše, či nahlas vymlouvalo apod., pak  nejspíše lépe pozná jak sám sebe, tak i „svázanost“ sociální bubliny, kruhu, ve kterém se pohybuje. Objeví v sobě tu vnitřní chuť, vydat se jinými cestami než těmi, po kterých doposud chodil.

Svoboda je úžasná věc, stejně jako život a jeho možnosti.

Mohou to být lidé, které známe už dlouho, ale naše cesty se v určitých bodech začaly rozcházet a vznikal tak provaz, který obě strany svazoval. Těžko se ale přeřezával, protože už byl starý a my jsme s ním měli silné pouto. Teprve až se jednou přetrhl a poranil nás, jsme si všechno uvědomili. Hodně to bolelo, ale ta bolest  se ukázala jako nejlepší zkušenost a posun dál.

Když nám někteří, naprosto nezaujatí (například noví lidé v našem okolí, lidé, kteří již něco zakusili) radí: „Zkus to, určitě ti to něco přinese. Neboj se svých postojů a názoru, jdi si za svým.“, a my, po vystoupení z našeho kruhu, to zkoušet začneme, dojde nám, o co přicházíme. Jak málo vnímáme své vnitřní já.

Život nabízí mnoho příležitostí a teprve když se rozhodneme jim jít vstříc, najdeme v sobě odvahu, tak pochopíme, jak jsme byli předtím ochuzeni o příležitosti, odvahu a poznání.

Duševní obohacení přichází tehdy, kdy se rozhodneme jít, navzdory životním „kotrmelcům“ a pádům, vstříc nové vlastní cestě a při ní se dokážeme poučit z mnohých chyb. Při té cestě poznáme naše nedostatky a mezery, které můžeme zalepit, obnovit, udělat příště lépe. Protože proč? Protože jsme se oprostili od slov: „To není pro tebe. Podle mě na to nemáš a je zbytečné to zkoušet. Není lepší zůstat tam, kde jsi!?“ Naše okolí nás často odrazovalo od mnohých věcí a vyjádření, a vadilo jim, že se chceme oprostit, odlišit a být sami sebou.

Tohle je vystoupení ze „svázanosti“, z bubliny, i za cenu ztráty některých lidí, na kterých nám záleželo. Ale tito lidé nás jen svazovali a odrazovali být více svými, svobodnějšími. Tolik nám záleželo na jejich názorech a ani nepřišlo na mysl, že žijeme podle nich, ne podle sebe.

Říká se, běž tam, kam tě srdce a mysl táhnou a to i za určitou cenu

Najednou se zase můžeme otevřít novým lidem, novým poznáním a pochopit, že naše cesty se rozdělují a vedou jinam.

S otevřenější a poučenější myslí, se pak po cestě kráčí lépe, protože již zmíněné “kotrmelce“, které nás na ní potkávají, už nevidíme jako překážky, ale jako nové příležitost a jdeme sami za sebe. Chyba nemusí být na žádné straně a často ani není. Jedná se o přirozený vývoj. Mění se naše směrování a to, kam chceme jít dál, kam se chceme vyvíjet. Bohužel někteří v našem životě s námi již ty kroky nestačí sdílet, nebo jen nechtějí a stačí jim jejich cesta. Takový vztah i samotná situace pak brzdí obě strany.

Jaké si ze všeho odnést poučení?

 Uvědomit si, jak moc jsme tady předně sami za sebe a jak jsou důležité i naše potřeby. Také jak moc nás ovlivňuje okolí, a jak moc je nám prospěšné nebo naopak. Přestat se „svazovat“ i za cenu zklamání a trpkých poznání. Vystoupit z kruhu a jít vlastní cestou. Poslouchat vlastní intuicí a svou hlavu. Vnímat vlastní potřeby a touhy. Jít cestou s lidmi, kteří jsou pro nás prospěšní a hlavně respektují naše rozhodnutí i volby, i když nejsou vždy ty nejlepší. Podporují nás, nikoliv odsuzují, ač se tak často děje z jejich strany nevědomě (již zmíněno výše).

Neexistuje však návod, jak si tyto fakta uvědomit. Každý z nás musí zažít, nejspíše, nějaký třesk, který  ho změní, nebo jen donutí změnit myšlení a podpoří naslouchání vlastních vnitřních hlasů a svého já. Každý musí přijít, časem, na vše sám a hlavně nebát se otevřít oči. Nebát se uvědomit si, že někteří v našich životech svou úlohu splnili a je čas jít dál a nechat i je odejít, oprostit se.  Ne nadarmo se říká, že jeden konec značí nový začátek…