Vyberte stránku

Pády, jizvy a pláč. Ale také štěstí. Lidé toho na hoře zažívají mnoho a vše se může změnit během okamžiku, hora samotná ale stojí a je stále stejná, nemění se. Tedy pardon, hory. Hory stojí, jsou neměnné. Mění jen počasí, které dokáže s člověkem pěkně zacloumat. Dokáži mu dát nejednu ránu, ale i posílit jeho ducha. Možná jsme horami posedlí právě z těchto důvodů. Možná právě proto je tak milujeme… Touha překonat něco, co nemáme na dosah každý den. Najít klid a ukojit vnitřní touhu po dobrodružství Vyzkoušet si extrémní podmínky. Tak to jsou jedny z možných důvodů, proč na hory vystupujeme. Odpovědi na všechny tyto otázky se nám snaží přinést dokumentární snímek Hora od režisérky Jennifer Peedom.

Film je sestříhaný ze záběrů zhruba 15 zemí, které se jakýmkoliv způsobem týkají hor, jejich krás a člověka. Jednotlivé části v daném snímku režisérka spojila s orchestrální hudbou a také filozofickým komentářem, k zamyšlení a namluveným příjemně poslouchatelným hlasem herce Willema Dafoea.

Film nabízí divákovi úchvatnou podívanou na záběry hor z výšek. Na to, jak se lesknou ve své plné kráse i při západu, či východu slunce. Jak impozantně se hory tyčí nad okolní krajinou. Nechybí ani vzrušující podívaná na souboj hor a lidí.  V dokumentu si pokládáme otázku – proč lidé začali vstupovat do hor, které pro ně byli do určité doby místem nepřístupným? Odhaluje nám postupně naše touhy, lidské objevování ale také souboje s nepřívětivou horskou přírodou. Plač, pády, jizvy, krev, bolest. A také slastné vítězství, když všechny nástrahy hory překonáme a vystoupíme na samotný vrchol. Dokument se snaží nalézat odpovědi na mnohé otázky – proč to děláme? Proč vyhledáváme výšky, hory, nebezpečí? Souvisí to i s komfortem, který nám dává dnešní doba? I proto většinu z nás láká krajina, která tento komfort nabourává. Nabízí nám nové výzvy a únik z komfortního života a nudy.

Snímek se snaží pomocí úvahy pochopit, proč jsou hory pro některé z nás vyloženě srdcovou záležitostí. Byly tu dříve než se vůbec člověk začal prohánět po zemském povrchu a všechny tyto hory nás také nejspíše přežijí.  Byly tady mnoho, opravdu mnoho let před námi. Viděly naše prvopočátky, vzestupy, pády, války… byly svědkem celé naší dosavadní existence a přitom stále stojí  a mlčí. Věční svědci našich dějin a marností. Často si jich nevšímáme, ale jsou tu. Jsou tiché. Jsou s námi. Už od počátku věků.

Přesně takové hory jsou. V reálu i v hledáčku kamery. Dokument vybízí k zamyšlení a využívá přitom umělecky i řemeslně k dokonalosti dotažených záběrů v doprovodu orchestrální hudby. Místy něžné a poetické, jindy až mrazivé.

Snímek se tak stává jakousi přehlídkou krás a hudby, která v nás vyvolává pocity mrazení a obdivu. Skvělý hlasový komentář ladí k autorčinu filosofickému pojetí filmu. Proč hory milujeme? Proč je vlastně vyhledáváme a obdivujeme,  třebaže často v nich trpíme, padáme, křičíme, zraníme a pláčeme? Cesta na vrchol není jen o zdolání hory, ale o zdolání nás samotných.